1. Carvel
Zvláštní úvod desky - podivné škvrkavé zvuky a upravený zvuk kytary se teprve po minutě a půl najednou zlomí do normální skladby. Pokud znáte předchozí desku, nepřekvapí vás ani tato, i když zvuk je díky normálnímu studiu plnější než jeho dřívější doma nahrávané desky - zvuk kytar v několika vrstvách, v určitých momentech není jisté, zda John používá kytarové efektové krabičky nebo jde o syntezátory. Z hlediska zpěvu je John, zdá se, ve formě, hlasivkami se do "refrénu" opře.
2. Omission
Přinese zklidnění, vybrnkáváná kytara, jednoduché bicí, od začátku je John doprovázen ženským vokálem(to není žena,ale Josh,moje pozn.). Rytmus je výrazně doplněn žesti (podobně i u dalších). Uprostřed skladba zrychlí, ženský vokál je dominantní, v té chvíli připomene nezávislé anglické kytarovky.
3. Regret
Úplné zpomalení, krystalicky čistý zvuk kytary je v úvodu (a na úplném konci) doprovázen kosmickým zvukem. Johnův vokál je místy upraven, takže zní lehce počítačově (ale zapomeňte na efekt "a la Cher"). Teprve později se přidají i bicí, smyčcové pozadí. Výrazná skladba, kandidát na singl.
4. Ricky
Hodně zesílený záznam gramofonové desky, která došla na konec (a nebo je to úplně něco jiného) uvádí zdánlivě další klidnou, na kytaře postavenou skladbu. Přechod umělých bicích s sebou přitáhne i moogový zvuk, ale po chvíli přijdou bicí a spolu s kytarou jsou dominantní, i když struktura skladby se opakuje. V opět zklidněném závěru, kdy John zpívá hodně civilně, je doprovázen vzdychavými doprovodnými vokály.
5. Second Walk
Nastal čas na vypalovačku, skočná ostřejší skladba je tady. Dokonce před i za druhou slokou je skoro kytarové sólo, které John jinak nemusí. Ale vše trvá jen lehce přes minutu a půl.
6. Everyperson
Zpočátku vypadá na instrumentálku, atmosféra díky moogu skoro kostelní, pár tónů piána... ale typický zvuk kytary a Johnův zpěv vše vrací do "normálních" kolejí. Piáno jako podklad zůstává, bicí nejsou třeba.
7. Negative 00 Ghost 27
John asi usoudil, že posluchač už je připraven na opravdovou instrumentálku, takže na nás vystartuje natvrdo - syntezátory znějící jak ze sci-fi filmu ve scéně špatného přistání kosmické lodi. Neklidné, distorzní zvuky vyruší posluchače z relativní pohody předchozích skladeb. Ale to přerušení by nemuselo být tak dlouhé, na tu délku se ve skladbě málo děje.
John Frusciante 8. Wednesday's Song
Úplný protiklad k předchozímu - zvuk kytary jak od RHCP, ostatně celá skladba je podobná těm klidnějším kouskům mateřské kapely. Opět expresivnější zpěv Johna v refrénu, pestré bicí (přechody, perkuse), v druhé části se skoro nepozorovaně přidá na chvíli piáno.
9. This Cold
Rockovější nástup, celkově skočná skladba, zvuk kytar nezapře autora, výjezdy basy má skoro určitě na svědomí kolega Flea. Mohla být delší.
10. Failure 33 Object
Jak už název může napovědět, další z instrumentálek, tahle ještě víc se "space" modulovaným zvukem syntezátorů. V druhé půlce zvuky zdrsní (ale pořád jde prakticky o jeden zvuk), až se na mysl derou Front 242. Má tajemnou atmosféru, ale uniká mi, proč jí bylo třeba tolik.
11. Song To Sing When I'm Lonely
Syntezátorem jak ze 70. let začíná můj kandidát na singl (až později jsem zjistil, že to singl opravdu je). Přitom (nebo právě proto, že) jde o úplně jednoduchou skladbu, která je založena na klasickém zvuku Johnových kytar, bicí jsou jen tak na doplnění. John zpívá v klidu, procítěně. Jako u ostatních skladeb však může chybět výraznější refrén.
12. Time Goes Back
Zvukově nepřekvapivá skladba, o stupeň temnější kytary, bicí netypicky stále "přechodové". V pozadí skoro neslyšitelná syntezátorová plocha, v refrénech sborové zpěvy (tedy jen "áááá" nebo "úúúú", které dělá on v RHCP).
13. In Relief
Jedna z těch výraznějších na desce. Zase začíná instrumentálně, aby se přidal John jen s kytarou, až později se písnička plnokrevně rozjede.
14. Water
Začíná opět podivným ruchem, aby z ničeho nic přeskočila do ostřejších kytar. Rychlejší skladba založená na dokola opakovaném riffu kytaru, které zdatně vypomáhá basa. Na závěr sólování se špinavým zvukem kytary.
15. Cut-Out
Španělka je opět základ, až do poloviny si John vystačí jen s ní, po syntezátory podpořeném předělu se jako u předchozí přidají i bicí a John se opře do vokálu. V závěru si k bublavým zvukům trochu psychedelicky pohraje se svým nástrojem.
16. Chances
Tahle bude těžko hitem, nejen kvůli své (ne)délce. Základní kytarový motiv je doplněn jejími kvílivými výjezdy. Nejen kvůli absenci nějakého výraznějšího "refrénu" působí docela nedodělaně.
17. 23 Go Into End
Dle čísel v názvu už pozorný čtenář bude tušit správně instrumentálku. Na závěr desky patří uklidnění, takže zvuk tekoucí vody (?) doplňují dlouhé tóny kytary, občas piána a syntezátorové plochy. Po dvou minutách už poněkud nudné a to není ani třetina.
18. The Slaughter
Mašinkami opět upravený vokál v úvodu, s kytarou skoro upozaděnou syntezátorovými plochami. Na chvíli zazní evidentně umělý rytmus, asi největší připomínka předchozí desky, ale jinak hlavně vybrnkávačka na kytaru.
Zvláštní úvod desky - podivné škvrkavé zvuky a upravený zvuk kytary se teprve po minutě a půl najednou zlomí do normální skladby. Pokud znáte předchozí desku, nepřekvapí vás ani tato, i když zvuk je díky normálnímu studiu plnější než jeho dřívější doma nahrávané desky - zvuk kytar v několika vrstvách, v určitých momentech není jisté, zda John používá kytarové efektové krabičky nebo jde o syntezátory. Z hlediska zpěvu je John, zdá se, ve formě, hlasivkami se do "refrénu" opře.
2. Omission
Přinese zklidnění, vybrnkáváná kytara, jednoduché bicí, od začátku je John doprovázen ženským vokálem(to není žena,ale Josh,moje pozn.). Rytmus je výrazně doplněn žesti (podobně i u dalších). Uprostřed skladba zrychlí, ženský vokál je dominantní, v té chvíli připomene nezávislé anglické kytarovky.
3. Regret
Úplné zpomalení, krystalicky čistý zvuk kytary je v úvodu (a na úplném konci) doprovázen kosmickým zvukem. Johnův vokál je místy upraven, takže zní lehce počítačově (ale zapomeňte na efekt "a la Cher"). Teprve později se přidají i bicí, smyčcové pozadí. Výrazná skladba, kandidát na singl.
4. Ricky
Hodně zesílený záznam gramofonové desky, která došla na konec (a nebo je to úplně něco jiného) uvádí zdánlivě další klidnou, na kytaře postavenou skladbu. Přechod umělých bicích s sebou přitáhne i moogový zvuk, ale po chvíli přijdou bicí a spolu s kytarou jsou dominantní, i když struktura skladby se opakuje. V opět zklidněném závěru, kdy John zpívá hodně civilně, je doprovázen vzdychavými doprovodnými vokály.
5. Second Walk
Nastal čas na vypalovačku, skočná ostřejší skladba je tady. Dokonce před i za druhou slokou je skoro kytarové sólo, které John jinak nemusí. Ale vše trvá jen lehce přes minutu a půl.
6. Everyperson
Zpočátku vypadá na instrumentálku, atmosféra díky moogu skoro kostelní, pár tónů piána... ale typický zvuk kytary a Johnův zpěv vše vrací do "normálních" kolejí. Piáno jako podklad zůstává, bicí nejsou třeba.
7. Negative 00 Ghost 27
John asi usoudil, že posluchač už je připraven na opravdovou instrumentálku, takže na nás vystartuje natvrdo - syntezátory znějící jak ze sci-fi filmu ve scéně špatného přistání kosmické lodi. Neklidné, distorzní zvuky vyruší posluchače z relativní pohody předchozích skladeb. Ale to přerušení by nemuselo být tak dlouhé, na tu délku se ve skladbě málo děje.
John Frusciante 8. Wednesday's Song
Úplný protiklad k předchozímu - zvuk kytary jak od RHCP, ostatně celá skladba je podobná těm klidnějším kouskům mateřské kapely. Opět expresivnější zpěv Johna v refrénu, pestré bicí (přechody, perkuse), v druhé části se skoro nepozorovaně přidá na chvíli piáno.
9. This Cold
Rockovější nástup, celkově skočná skladba, zvuk kytar nezapře autora, výjezdy basy má skoro určitě na svědomí kolega Flea. Mohla být delší.
10. Failure 33 Object
Jak už název může napovědět, další z instrumentálek, tahle ještě víc se "space" modulovaným zvukem syntezátorů. V druhé půlce zvuky zdrsní (ale pořád jde prakticky o jeden zvuk), až se na mysl derou Front 242. Má tajemnou atmosféru, ale uniká mi, proč jí bylo třeba tolik.
11. Song To Sing When I'm Lonely
Syntezátorem jak ze 70. let začíná můj kandidát na singl (až později jsem zjistil, že to singl opravdu je). Přitom (nebo právě proto, že) jde o úplně jednoduchou skladbu, která je založena na klasickém zvuku Johnových kytar, bicí jsou jen tak na doplnění. John zpívá v klidu, procítěně. Jako u ostatních skladeb však může chybět výraznější refrén.
12. Time Goes Back
Zvukově nepřekvapivá skladba, o stupeň temnější kytary, bicí netypicky stále "přechodové". V pozadí skoro neslyšitelná syntezátorová plocha, v refrénech sborové zpěvy (tedy jen "áááá" nebo "úúúú", které dělá on v RHCP).
13. In Relief
Jedna z těch výraznějších na desce. Zase začíná instrumentálně, aby se přidal John jen s kytarou, až později se písnička plnokrevně rozjede.
14. Water
Začíná opět podivným ruchem, aby z ničeho nic přeskočila do ostřejších kytar. Rychlejší skladba založená na dokola opakovaném riffu kytaru, které zdatně vypomáhá basa. Na závěr sólování se špinavým zvukem kytary.
15. Cut-Out
Španělka je opět základ, až do poloviny si John vystačí jen s ní, po syntezátory podpořeném předělu se jako u předchozí přidají i bicí a John se opře do vokálu. V závěru si k bublavým zvukům trochu psychedelicky pohraje se svým nástrojem.
16. Chances
Tahle bude těžko hitem, nejen kvůli své (ne)délce. Základní kytarový motiv je doplněn jejími kvílivými výjezdy. Nejen kvůli absenci nějakého výraznějšího "refrénu" působí docela nedodělaně.
17. 23 Go Into End
Dle čísel v názvu už pozorný čtenář bude tušit správně instrumentálku. Na závěr desky patří uklidnění, takže zvuk tekoucí vody (?) doplňují dlouhé tóny kytary, občas piána a syntezátorové plochy. Po dvou minutách už poněkud nudné a to není ani třetina.
18. The Slaughter
Mašinkami opět upravený vokál v úvodu, s kytarou skoro upozaděnou syntezátorovými plochami. Na chvíli zazní evidentně umělý rytmus, asi největší připomínka předchozí desky, ale jinak hlavně vybrnkávačka na kytaru.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
